Oheň

ohnisteOheň sloužil člověku odedávna. Dával mu teplo, světlo, pomáhal mu při přípravě potravy, při zakládání úrodných polí, často ho ochraňoval před divokou zvěří, o současném využití v průmyslu ani nemluvě. Pro nás je proto oheň cosi posvátného.

Vedle ohně užitkového zapalujeme i oheň slavnostní. takových slavnostních chvil se zúčastňují všichni příslušníci tábora. K ohni se připravují veselé scénky, hry, zpívají se veselé i vážné písně.

Slavnostní oheň je buď táborový, besední nebo poradní. Všechny mají jedno společné. Nikdy do něj neházíme žádné předměty jako sirky, papíry, oharky od cigaret, zátky od piva a limonády, zbytky jídla a podobně. Do takového ohně se ani nesvítí baterkou.

Táborový oheň má svůj řád a také ohniště je místem velmi důležitým. tvoří ho dvojitý kamenný kruh. Mezikruží je vysypáno pískem. Slavnostní oheň na táboře nezapalujeme sirkou, ale zvláš? pro tyto účely připravenou loučí. Tu přináší  „OHNIVEC“, kterého jmenuje hlavas a který je touto funkcí vlastně poctěn. Je jím většinou někdo z dospěláků. Obřad zapalování je rovněž slavnostní. ooh ohBěžně probíhá takto :  Hlavas oznámí : „Vstaňte, přichází ohnivec.“  Ohnivec vstoupí do kruhu, který mu hlavas otevřel. Postaví se čelem k davu a pronese tyto slova : „ Zapaluji náš slavnostní táborový oheň ve jménu míru, lásky a přátelství. Jeho kouř a? pozdraví naše bratry na severu, jihu, východě a západě.“ Přitom ukazuje příslušnými směry fagulí. Pak oheň zapálí, většinou také ze čtyř stran a sbor zpívá píseň:

OHEŇ :
Červená se line záře, červená se line záře, oheň, oheň, hřeje ruce, barví tváře.
( Zpíváme několikrát za sebou jako kánon…)

O Oheň pak pečuje jeden zvláš? vybraný jedinec, který je tak druhou nejdůležitější postavou při táboráku. Říká se mu „PALIVEC“ a opět ho jmenuje hlavní vedoucí. Je jím většinou některý z mladších táborníků. Obě funkce, OHNIVEC  i PALIVEC jsou nanejvýš čestné a pro nositele vyznamenáním.

Jakmile OHNIVEC provede svou práci, dozní úvodní píseň a oheň se pěkně rozhoří, je čas na program. Ten bývá velmi choulostivou záležitostí, nebo? ne každý dovede bavit kromě sebe také ostatní. Většinu programu zaplňují písničky, kterých jistě každý zná a s chutí zazpívá bezpočet. Kdo však zpívat neumí, nemůže nebo nechce, mohl by se začít nudit a nudu považujeme na táboře za největšího nepřítele. Proto je třeba, aby si  pokud možno každý táborník zalovil ve své paměti a pokusil se připravit pro své kamarády vtipnou scénku, anekdotu, soutěž, hru nebo něco podobného. Jedině pak bude táborák skutečně zábavnou záležitostí.

Je naším velkým přáním, abychom naše posezení  u táborového ohně zakončovali ne pro to, že už není co zpívat, co hrát nebo o čem povídat, ale abychom museli přerušovat nekonečný proud písniček, scének, soutěží,  a samozřejmě smíchu pro velmi pokročilou dobu a potřebu jít spát. V takové chvíli nastává čas pro slavnostní zakončení táboráku, které se už léta děje za zpěvu písně Rosa  na  kolejích, která patří mezi písně slavnostní, a proto ji zpíváme právě jen u této příležitosti a ve stoje.ohen

Rosa  na  kolejích
1.
Tak jako jazyk stále naráží na vylomenej zub,
tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál.
Přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží
podivnej pták, pták nebo mrak.

Ref:
Tak do toho šlápni, a? vidíš kousek světa,
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus.
Telegrafní dráty hrajou ti už léta,
to nekonečně dlouhý, monotónní  blues.
Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.

2.
Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj,
co si radši počkaj, až se stmí a pak šlapou dál,
po kolejích táhnou bosí a na špagátku nosí
celej svůj dům, deku a rum.

Ref:
Tak do toho šlápni…….
/: nohama stíráš rosu na kolejích :/

...pak už jen dobrou noc a spát…

MOTTO: Prosba lesa

Milý člověče!

Jsem dárcem tepla Tvého krbu
za chladných zimních nocí
a dárcem příjemného chládku
v žáru letního slunce.
já jsem dal trámoví Tvému obydlí
a desku tvému stolu.
Ze mne je lože, na němž spáváš
i kleč rádla, jímž ořeš.
Já jsem dal topůrko do Tvé sekery
i branku Tvému plotu.
Jsem pro život tím,
čím je pro blahobyt chléb,
a pro krásu kvítko.

SLYŠ  TEDY  MOU  PROSBU:  NENIČ MNE !

 

Aktualizováno 27. 2. 2013 10:27

Go to top